Znojmo je moravské město v okrese Znojmo a obec s rozšířenou působností v Jihomoravském kraji na levém břehu řeky Dyje, 65 km jihozápadně od Brna a 83 km severozápadně od Vídně. Hranice s Rakouskem probíhá osm kilometrů od města. Na území města žije přibližně 34 tisíc obyvatel. Ve znojemské sídelní aglomeraci včetně přilehlých samostatných obcí žije přes 40 tisíc obyvatel. Je druhým největším městem Jihomoravského kraje a historickým centrem jihozápadní Moravy.
Území současného města Znojma nad řekou Dyjí bylo osídleno již v mladší době kamenné. Po příchodu Slovanů bylo na konci 8. století nad soutokem Dyje a Gránického potoka založeno rozsáhlé výšinné hradiště, brzy jedno ze správních center mojmírovské Velké Moravy. Toto Hradiště sv. Hippolyta prosperovalo i po roce 1019, kdy byla Morava připojena k přemyslovským Čechám. Kolem roku 1100 ale Přemyslovci založili naproti Hradišti nový hrad, jehož střed ozdobila reprezentativní románská kaple, proslulá znojemská rotunda. Na předpolí nového hradu zároveň začala růst rozsáhlá předměstská aglomerace. Ve 12. století bylo Znojmo vedle biskupské metropole v Olomouci ústředním politickým sídlem Moravy. Po roce 1200 odtud markrabě Vladislav Jindřich spravoval celou zemi a zval do Znojma vyspělé řemeslníky z římskoněmecké říše. Projekt povýšení Znojma na první institucionální město v jižní polovině Moravy dokončil po Vladislavově smrti roku 1222 jeho bratr, český král Přemysl Otakar I. Ve městě byly od počátku dva výstavné farní kostely, tři kláštery a dvě velká trhová náměstí. Půdorys středověkého města, sevřeného mocnými hradbami se čtyřmi branami, se zachoval dodnes. I když po roce 1278 převzalo politický primát na jihu Moravy definitivně město Brno, zůstávalo Znojmo i nadále nejmocnější vojenskou pevností a významným hospodářským střediskem, zejména vinařství. Husitským nepokojům se jako věrná bašta krále Zikmunda ubránilo. Zikmund, slavný syn císaře Karla IV., ve Znojmě také roku 1437 zemřel. Po požáru v roce 1490 byla převážná část města znovu vystavěna v pozdně gotickém a renesančním slohu. V polovici 16. století se Znojmo obrátilo na protestantskou (luteránskou) víru a profitovalo z dálkového obchodu na spojnici dvou center nově vzniklé habsburské monarchie, Prahy a Vídně. Roku 1628, po bitvě na Bílé hoře, přijal moravský zemský sněm ve Znojmě tzv. obnovené zřízení zemské, jež vydrželo v platnosti více než dvě stě let. Třicetiletá válka znamenala pro Znojmo všestrannou pohromu; roku 1645 bylo město dobyto Švédy. Ani po válce nebylo lépe, město sužovaly morové epidemie. Na druhou stranu s rekatolizací přišli do města kapucíni a jezuité a s nimi důraz na vzdělávání; město a okolí ozdobila drobná i majestátní barokní architektura. Ekonomické oživení městu přinesla po polovině 18. století nová císařská poštovní silnice z Vídně do Prahy. Znojmo se také stalo centrem jednoho z šesti moravských správních krajů. Za napoleonských válek, v červenci 1809, se okolí Znojma proměnilo v dějiště jedné z velkých bitev mezi rakouskou a francouzskou armádou. V 19. století Znojmo překročilo své hradby a začalo se rozrůstat do bývalých vinic a zahrad na předměstí. Ekonomický rozmach stimulovala výstavba tzv. Severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo do Berlína (1871). Město proslavily zejména jeho okurky, víno a keramika, blízkost hlavního města mocnářství byla velkou výhodou. Jako "perla jižní Moravy" začalo těžit z rozmáhajícího se cestovního ruchu. Slibný vývoj ukončily tragické události 20. století, dvě světové války, dva totalitní režimy, rozpad monarchie, etnický konflikt a následná výměna více než poloviny obyvatel. Mezi roky 1948–1989 leželo Znojmo na periferii československého státu, obklíčeno neprodyšnou "železnou oponou". Dnes je Znojmo městem výtečného vína a historických památek. Je také východní vstupní branou do Národního parku Podyjí s velkým množství turistických tras.
Přímětice jsou bývalá vesnice, dnes okrajová čtvrť města Znojma, rozšířená o sídliště a čtvrť s rodinnými domky. Působiště Prokopa Diviše. Ve staré části se nachází Křížový sklep. Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Přímětici odvozené od osobního jména Příměta (ve starší podobě Přěmata), které buď bylo odvozeno od obecného přímý nebo to byla domácká podoba jména Přěmysl či Přěmil. Význam místního jména byl "Přímětovi lidé". Německé jméno vzniklo z českého. První zmínky o obci pocházejí z roku 1220, kdy se obec stala majetkem Louckého kláštera. Od osmdesátých let 20. století jsou Přímětice místní částí Znojma. Přímětice leží v Jevišovické pahorkatině. Severovýchodně od nich se nachází přírodní památka Kaolinka.
